Tak jo… je čas hodit to na obrazovku a učinit tak z myšlenky plán na nejbližší dny.
Vyrážím do světa – teda do ČESKA.
Po vyřčení diagnózy Myasthenia Gravis mi největší potíže dělala chůze. Bolelo to, nešlo to, a když to v dobách největší krize bylo zlé dělala mi problém i vzdálenost mezi pokojem a kuchyní. Posledních pár měsíců – někdy od léta 2020 – jsem se rozhodla, chodit do hor, chodit do měst, prostě chodit. V houpací síti, vaně či posteli jsem si četla knihy o PCT a říkala jsi, že bych to třeba jednou, možná, taky mohla zvládnout.
Nicméně bylo by fajn, začít s menšími cíli a k tomu se Stezka Českem jeví jako správná volba. Protože je v Česku – a to je asi ta jediná řeč, kterou ovládám. A taky proto, že až budu v koncích (možná hned na začátku) zavolám SOS o on se přiřítí taxík jménem TÁTA a odveze mě do mé postele, kterou mi máma určitě rozestele.
Každopádně, ono začít něčím menším je taky fajn z jiného důvodu, můj spánek venku byl vždycky velká katastrofa – protože tak nějak celý život mám pocit, že při spaní pod širákem – ehm i ve stanu – zákonitě umrznu a to může být venku třeba 30°C. Nicméně na tom jsem snad zapracovala – teď otestuju, jak moc se mi to povedlo.
Je zvláštní zveřejňovat své smělé plány, protože ačkoli jsem natěšená mám pocit, že se cokoli může pokazit. Že se celosvětová pandemie rozhodne skončit v sobotu, protože chci na trať nastoupit v neděli a já po půlroce nuceného volna, budu moct konečně pracovat – a v tu chvíli bude muset má cesta, prostě počkat – aby moje peněženka obsahovala zase i něco jiného než vybledlé účtenky od benzínu a věrnostní kartičky do zavřených obchodů.
Plán není úplně podle etap a návazností. Plán je tak jak to vyhovuje mě, a mému diáři. Proto jsem se rozhodla – otestovat sebe i své vybavení – za humny a tak první týden strávím v PODBESKYDÍ a BESKYDECH a když nohy, mestinon a já dovolíme, po cca 160km budu na nejvýchodnějším bodě ČR. Zároveň na místě, kde jsem jako malá trávila tolik času.
A pak? Pak část Rychlabské hory, Jeseníky, České Švýcarsko, Jizerky – Krkonoše (třeba na konci května bude potáto 😀 ) Adršpasko-Teplické, Orlické,
Nicméně to je jen plán, který se může změnit lusknutím prstu když zazvoní telefon, že volá práce. Případně když mě mé nohy nakopou do zadku a vypoví službu. A nebo taky, třeba jen proto, že už nebudu chtít.
Takže?
V neděli ráno směr BUDIŠOV a v pátek snad Hrčava.
Jsem člověk sdílný – takže, budu sdílet.